Městská část Praha-Újezd se nachází na jihovýchodním okraji Prahy u dálnice D1 směr Brno. Obec se rozkládá na cca 370 ha a počet obyvatel k 31. prosinci 2018 činil 3 366. Hustota zalidnění je 909 obyvatel na 1 km2. Obec tvoří dvě sídelní části Kateřinky a Újezd. Na území obce se nachází chráněné území Milíčovského lesa a milíčovských rybníků, které je vyhledávaným rekreačním místem.
Nejstarší písemná zpráva o Újezdu u Průhonic (zvaném původně také Újezdec) je pravděpodobně z roku 1349, kdy Jimram, tehdejší majitel Průhonic, zapsal své sestře Anně plat (vlastnické právo) na Újezdci. Další zpráva týkající se Újezdu u Průhonic je z roku 1483, kdy se v písemných pramenech uvádí Jan z Pitkovic a Újezdu. Vše nasvědčuje tomu, že již v 15. století náležel Újezd stejnému majiteli jako sousední Průhonice, které vlastnil rod Dubečských z Dubče. Počátkem 16. století náležela tato vesnice stejně jako Průhonice Janovi Dubečskému z Dubče, který svůj zdejší majetek odkázal své dceři Žofce a jejímu manželu Zikmundovi Zápskému ze Záp.
V majetku této rodiny zůstal Újezd jako součást průhonického panství až do roku 1616, kdy jej koupil Ondřej Hanevald z Eckersdorfu. Po smrti jeho syna Arnošta koupil r. 1636 průhonické panství s Újezdem, Antonín Binago.
Po třicetileté válce zaznamenala berní rula (tehdejší úřad na vybírání poplatků) v Újezdu k roku 1654 dvě selská stavení a jednu chalupu, kdežto dva další selské grunty a dvě chalupy byly zbořené, „od kterých díl polí ke dvoru panskému obrácené a ostatní zarostlé se vynacházejí.“
Od druhé poloviny 17. století se majitelé průhonického panství, tudíž i Újezdu, často střídali. Syn Antonína Binga a Antonín Augustin prodal r. 1656 zdejší panství za 26 000 zlotých Ondřejovi Borovanskému z Borovan. Po jeho smrti v roce 1660 ho převzala jeho vdova Kateřina Johana, rozená Karolidesová z Karlšperka, která na něm hospodařila jako poručnice borovanských sirotků. V roce 1670 ho však prodala za 36 000 zlotých Jezuitům u sv. Klimenta na Starém Městě, ale ani v jejich majetku nezůstalo průhonické panství s Újezdem dlouho. Jezuité ho roku 1685 prodali za 48 300 zlotých sekretáři dvorské komory Janovi Dětřichovi z Rummerskichenuu, od jehož dědiců koupila průhonické panství Kornelie z Trautmannsdorfu za 73 000 zlotých.
Netrvalo dlouho a po šesti letech se stal majitelem Albrecht Maxmilián Antonín Desfours, který za něj zaplatil již 90 000 zlotých. Pravděpodobně za tohoto majitele byla na území Újezdu založena osada Kateřinky.
V polovině 18. století bylo v Újezdu podle tereziánského katastru pět hospodářů. Když Albrecht Maxmilián Desfours přišel pro dluhy do konkursu, koupil průhonické panství za 122 000 zlotých kníže Ottavo Piccolomini de Dragona, ale po jeho smrti v roce 1757 přešlo dědictvím znovu Desfoursům, kteří ho roku 1797 prodali Adamovi Dohalskému z Dohalic. Od něho ho po pěti letech v roce 1802 koupí za 230 000 zlotých Jan Hrabě z Nostic-Rhienecku.
Újezd byl malá vesnice, v níž bylo v roce 1843, včetně Kateřinek, 32 domů a 248 obyvatel. Tento stav se podstatně nezměnil až do konce 19. století. V době připojení k Praze v roce 1974 zde žilo (podle sčítání z roku 1970) 427 obyvatel v106 domech.
V Újezdu se zachovala pozoruhodná technická památka Koníčkův mlýn (č. p. 11). Tento ojediněle dochovaný vesnický mlýn na území hlavního města tvoří soubor obytných, provozních a hospodářských budov. Nejvýznamnější z nich je zděná patrová stavba s mansardovou střechou a dřevěným štítem, která je uvnitř datována letopočtem 1768. Zachovaly se zbytky původního zařízení mlýnice pravděpodobně z druhé poloviny 18. století. Uvnitř zůstala kachlová kamna a pec hospodářské budovy – jsou z 19. století. Brána do mlýnského areálu, pocházející patrně z počátku 19. století, má segmentově zaklenutý vjezd.
Převzato z „Kronika Královské Prahy a obcí sousedních“ – napsal v roce 1996 František Holec